Stránky kocoura MIKEŠE

2023 Tak jsme rok u páníčků. Ahoj kamarádi, tak naposledy jsem psal, že jsme se přestěhovali s bráchou k novým páníčkům. To, jak jsme se krčili za sedačkou v obýváku, to už je dávno historie. Teď už je nám s bráchou Rezáčkem 1 rok a 6 měsíců, jsme velký mazáci, mazlíci, okolní rajón už máme "ošéfovanej", jen tak nás nic nerozhází a jsme hrozně spokojení. V létě to byla paráda, protože lítáme po zahradě, v lese, u sousedů s kočičíma klukama, je krásně teplo a můžeme vymýšlet samé skopičiny. Taky lovíme myšky, které potom nosíme páníčkům domů, za odměnu, že jsou na nás tak hodní. Někdy ulovíme i ptáčka, ale to se panička zlobí a moc se jí to nelíbí. Teď už nastal čas vánoční, venku sněží a to máme taky tuze rádi, protože skáčeme do sněhu a lovíme sněhové koule, ale dlouho to nevydržíme a mažeme do teplíčka na své pelíšky. Kamarádi užijte si vánoce, doufáme, že dostaneme od ježíška nějakou mlsnotu a mějte se tak krásně, jako my dva s bráchou. Mikeš a Rezáček 2022 - 2023 Listopad - Máme nové kočičáky !! Ahoj kamarádi, s bráchou jsme se narodili 26.5.2022 na stavbě rodinného domku. Celé léto jsme jako malá koťátka dováděli na zahradě, ale neměli jsme žádný domov ani páníčky. Když začínal podzim, tak lidem z rozestavěného domku, kteří nás krmili když zrovna přijeli, začalo být líto nechat nás na zimu samotné, ale nechat si nás nemohli. Tak paní napsala inzerát, že nás daruje hodným lidem. A když se ozvali naši noví páníčci hodně jsme se báli, kam nás odvezou a jestli na nás budou hodní. Super bylo, že nás chtěli oba dva i s bráchou a tak jsme 19.11. 2022 celý ustrašený cestovali do našeho nového domova. Klepal jsem se strachy a brácha vedle mě ještě víc. Když nás přivezli a vypustili v tom novém neznámém světě z přepravky, hned jsme se utekli schovat za sedačku do obýváku. Tam jsme se s bráchou k sobě tiskli a vůbec jsme se neodvažovali vylézt. No trvalo nám to skoro 2 dny. Vždycky v noci, když naši noví páníčci spali, jsme pomaličku začali prozkoumávat náš nový domov. Já jsem černý jako uhel a tak mě začali říkat Mikeš (panička mě vyprávěla, že měli černého kocourka Mikeše, který ale umřel, protože byl moc nemocný a já že vypadám a chovám se stejně jako on), no a můj brácha je "rezavej", tak mu nejprve dal páníček jméno Hary :-), ale nakonec se osvědčilo Rezáček a to mu už zůstalo. Kamarádi, další příběhy z našeho báječného kočičího života Vám budu vyprávět příště. Pac a pusu. Bohužel nás opustil náš věrný kamarád koucourek MIKEŠ Zradilo ho jeho srdíčko, kterého měl vždy na rozdávání. Kdo jste ho znali - vzpomeňte. Mikešův zápisník 8 - 2020 - 2021 Ahoj kočičí kamarádi a kamarádky,tak jsem tady zase po dlouhé době a chci Vás všechny pozdravit a popřát Vám do roku 2022 jen samé hezké kočičí i člověčí zážitky a ať jste všichni zdraví a máte se rádi. Já jsem měl po celou dobu, kdy jsem se neozval báječný kočičí, lenošivý život. Je pravda, že bych si potřeboval trochu zasportovat, protože tím neustálým válením a nicneděláním mě narostlo kočičí panděro. Když se chci teď venku vyjímečně proběhnout a to je doopravdy teď v zimě jen vyjímečně, tak mi moje bříško překáží a při běhu se mrská ze strany na stranu. Dal jsem si tedy předsevzetí, že v roce 2022 budu více sportovat, aby byl ze mě zase kočičí fešák. Taky jsem poprosil ježíška, že bych chtěl, aby mě pod stomeček donesl nový pelíšek, ale ne pro mě, ale pro mého nového kočičího kamaráda Chilldu. Známe se jen z fotek, ale vím, že narozdíl ode mne, který má pelíšky všude v domě, kde si jen vzpomenu, tak on nemá žádný. No a ježíšek mě moje přání vyplnil. Pelíšek jsem mu náležitě vyzkoušel a po páníčcích poslal jako dáreček k vánocům. Z fotek můžete vidět, že si nový pelíšek mooc oblíbil. Proto mám moc radost, že jsem udělal dobrý skutek a jinému kocourkovi velkou radost. Přeji i Vám ať máte kolem sebe jen samé dobré kamarády, kteří Vám dělají jen samou radost.Mňau a pac a pusu Váš Mikeš Mikešův zápisník 7 - 2018 - 2019 Ahoj kamarádi, jak jsem slíbil, že napíšu, co se dělo v roce 2018, tak se k tomu dostávám až teď. Jsem totiž hrozně zaneprázdněnej. Hraju si s kamarádama kocourama od sousedů, peru se s jedním nesympatickým kocourem, který mě tu pořád leze do mého rajónu, což já opravdu nemám rád. Taky mě páníčkové zase v zimě odjeli někam na dlouho pryč a mě tady nechali, ale všechno jsem vydržel a vzorně na ně čekal. V roce 2019 šlo taky všechno jak má, ale v létě se mě stala hrozná příhoda. Nebylo mě jeden den dobře, ale páníčkům jsem nic neříkal akorát jsem neměl chuť na jídlo, tak jsem nejedl. Čekal mě zase poklidný den na zahradě, ale najednou se mě udělalo doopravdy hodně špatně. Nemohl jsem dýchat a páníčci byli pryč. Lehl jsem si na zahradu a čekal až mě najdou. Přijeli až večer, kdy už jsem měl fakt na mále. Rychle mě odvezli do nemocnice pro zvířátka a tam už si na nic nevzpomínám, jenom na to, že se o mě vzorně starali. Za tři dny si pro mě panička přijela a konečně mě trošku "oblblého" odvezla domů. Byl jsem s nima v domečku celé dva týdny, nechodil ven, jen jsem spal a pil a trochu jedl a léčil si ošklivý zánět, který jsem do toho všeho dostal. Nakonec všechno dopadlo dobře. Už jsem zase kocourek jak má být, ale v té nemocnici jsem dostal od paní doktorky nějaké bílé prášky na mé srdíčko a ty musím každý den jíst...brrrrr Ale už si zase hraju s klukama od sousedů a peru se s nesympatickým kocourem, škrábu paničku, mňoukám na páníčka... Tak hezký zbytek léta 2019 přeje Mikeš Mikešův zápisník 6 - vánoce Tak se rok s rokem sešel a už tu máme zase ty vánoce......a ty mám tak rád. Dostal jsem totiž nový pelíšek, který se zavěsí na topení a já si v něm hovím celé dny a mám krásně teplý kožíšek. Taky mě ježíšek nadělil samé dobroty a hračky, tak zase bude v roce 2018 co vyvádět. Jinak minulej rok 2017 jsem se měl báječně, párkrát jsem se pral, což je u kocourů normální a z toho jsem měl 2x pacičku v dlaze. Na veterině už mě všichni znají a jsou tam hodný sestřičky, ale slíbil jsem, že v roce 2018 už budu hodnej Mikeš a na veterině mě už nikdo neuvidí. Taky jsem paničku před odjezdem na hory pokousal, protože mě chtěla vyhodit na mráz, což já nemám rád, ale stejně mě chytila a já pak trávil 5 dnů venku a ve své spací boudičce, páníci mě tu totiž nechali a klidně si odjeli s nějakýma prkýnkama sjíždět kopce. Já je nechápu. Tak kamarádi, mějte se rádi a já Vám zase písnu o tom, co tady vyvádím v roce 2018. Mňau Mikešův zápisník 5 - pacička Ahoj kamarádi, už jsem psal, že jsem pořád hrozně hladovej kocourek. Vlezl jsem třeba na horkej sporák a hrozně rád se pletu pod nohama, když se něco dobrého chystá. Tak se stalo to, že mě panička omylem šlápla na přední packu, chvíli to bolelo, ale potom dobrý. Další den ráno jsem měl ale pacičku hrozně oteklou, nemohl na ní šlápnout a hrozně mě bolela. Když to páníčci viděli, usoudili, že budeme muset navštívit tu místnost smrdící desinfekcí s paní v bílém plášti. Tam mě dali nějakou injekci a probudil jsem se až doma v pelíšku s modrou "věcí" omotanou na mé bolavé noze. Já kocour, jehož zvykem je pořádat noční výpravy, jsem musel být uvězněný doma i v noci. Nebylo to zase až tak špatný, spal jsem s páníčkama v posteli, vzorně jsem chodil na připravený kočičí záchod, kdy jsem díky své čistotnosti a zahrabávání nepořádku páníčky stále budil. Na procházky mě vodili jako pejska na vodítku, abych jim náhodou nezdrhnul. Všichni kočičí kluci z okolí se mě smáli. Tak to bylo 4 dny, kdy páníčkovi došla trpělivost a vyslal paničku zase za tou paní v bílém plášti s tím, že se musíme vrátit domů už bez fáčů. Paní doktorka nechtěla, ale panička ji uprosila a jel jsem domů už jen s oholenou packou. Slíbili jsme paní doktorce, že si rány nebudu lízat, což jsem okamžitě po návratu porušil. Hrozně to totiž svědilo. Ještě jsem dostával týden nějaké hnusné, hořké, bílé kuličky, které jsem nesnášel, ale věděl jsem, že když je spolknu, tak dostanu pochvalu a něco dobrého na zub. Teď už jsem zase fit kocourek, běhám a dovádím s klukama, ale začíná být v noci venku chladno a tak bych to klidně zase u páníků v posteli bral. Asi začnu simulovat nějakou nemoc a třeba to vyjde a vezmou mě v noci k sobě do pelíšku :-) Mňau kocourek Mikeš Miklešův zápisník 4 - léto Nazdárek a mňau, Tak už jsem se dlouho neozval, jak se mě daří, nebyl totiž vůbec čas. Páníčci si dovolili odjet někam do "tramtárie" a mě nechali celou zimu bez mazlení, pohlazení :-( Musel jsem s klukama od sousedů koukat jen za oknem na můj pelíšek :-( Když se vrátili, tak jsem chvíli dělal, že jsem uraženej, ale opravdu jen chvíli. No a teď už je léto v plném proudu, teplíčko, takže vyrážím na průzkumy okolí, chytám myšky, ptáčky, no všechno, co se hýbe...od toho my kočky přeci jsme. Taky tady páníčci pořádají zahradní grilování a to miluju. Můžu totiž nasávat tu vůni všech dobrot a číhat, kdy něco ze stolu omylem upadne a já si dám do čenichu. Kluci od sousedů mě tady pravidelně navštěvují....takže léto jak má být....užívejte si ho i vy :-) Mňau Váš Mikeš "Mikešův zápisník č. 3 - vánoce" Hurá, hurá, tak konečně jsem se dočkal. Je tady Štědrý den a doufám, že dostanu od Ježíška nějaké mlsnoty. Nejsem nijak náročný, takže konzervička lososa nebo rybička na kaviáru by mě asi stačila. Nejdříve ale musím počkat na večer než se to překvapení začne rozbalovat. Mezitím páníčkové připravují všemožné dobroty, až mě z toho "kručí v mém panděru". Na večeři měli páníci rybí polévku, tu mě ale nedali ani ochutnat a potom kapra se salátem a to už jsem kousek ryby dostal. No a potom....konečně...dárky. Byl jsem asi docela "hodnej", protože jsem dostal speciální lahůdkové taštičky, kočičí paštičku a ještě hračku...mňam. No a taky chci říct, že jsem si dal předsevzetí do Nového roku, že už nebudu tolik kousat paničku...jenom trošku :-) Koukal jsem také nejdříve úplně vyjeveně, jak si páníčkové zapálili kus domu - potom mě vysvětlili, že je to krb ! Šlo z něj krásné teploučko a já se u něj válel 2 dny až jsem skoro ohořel - paráda!! Mikeš "Mikešův zápisník č. 2" Tak je tu zas, pro nás kocourky "nepříjemnej" čas. Venku mráz a zebou nás tlapičky a vůbec "nemám to rád". Proto jsem si u páníčků našel nový pelíšek, a to přímo na radiátoru. Krásně mě hřeje do kožíšku a ještě mám super výhled z okna. Jelikož ležím na strategickém místě v kuchyni, mám "skvělej" přehled o dění na kuchyňské lince. Pozoruju a když se páníčkové nedívají, tak hned něco dobrého ukradnu :-) Takže jsem třeba snědl játra k večeři, řízek k obědu, taky jsem si pochutnal na sladkých koláčcích k snídani a nechápu, proč na mě páníčkové křičí, když mě zrovna načapou, jak si tak skvěle pochutnávám. Prostě je zima a potřebuju přeci načerpat energii :-) Joo, aby to nebylo jenom stěžování si. Páníčci mě pořídili "skvělej novej bejvák". Je to krásná, dřevěná, zateplená boudička a ještě mě do ní pořídili podlahové vytápění. Když mě potom v noci a to je fakt "hustá kosa" dají ven, mám teplý pelíšek a "kdo z vás kocourů to má"? Aby to ale nevypadalo, že se stále válím a nechávám se od paničky drbat na bříšku, hraju také s páníčkem karty, sleduju rybičky, pomáhal jsem i na podzim na zahradě hrabat listí, byla to "fuška", tak uvidím příště, asi to budu sledovat jen z okna a teplého radiátoru. Už se ale těším jako všechny zvířátka na vánoce a hlavně na dobroty, které dostanu pod stromeček. O tom ale zase příště. Mňau kocour Mikeš. 5 "Mikeš - uličník, mňoukálek, hladovec, pomocník, spáč a miláček" Tak už je to 6 měsíců od doby, co si mě páníčci dovezli z kočičího útulku. Náramně rychle jsem se zabydlel a začal poznávat okolí a nové kočičí kamarády ze sousedství. Hrozně se mě tu líbí, můžu volně běhat, chodit do lesa, hrát si na schovku s kočičí partou. Kluci jsou v pohodě, akorát večer si musíme na zahradě vysvětlovat, kdo je tady "pánem", takže někdy dojde i na "tlapkování", ze kterého jsem měl natrhlé ucho. V noci, když nelovím, tak mám super pelíšek i se škrabadlem v zahradní boudě, ale zjišťuju, že se dá klidně spát i u souseda na půdě :-) Paničce i páníčkovi rád pomáhám, na zahradě radím, kam nasadit kytky a zároveň stačím řešit s páníčkem e-mail. Protože mám stále na něco chuť, tak řádně dohlížím při vaření a rád stoluju a pozoruju páníčky u voňavého jídla. To vždycky dostanu ukrutnej hlad, takže začnu mňoukat a nepřestanu dokud něco dobrého nedostanu. Je to fígl, který vždycky zabere. No a potom už je většinou čas na válení se a odpočinek. Mám sice svůj pelíšek v obýváku, ale stejně se válím, kde mě napadne a hlavně v posteli, to miluju. Úplně nejlepší je po ránu snídaně a pak "hupsnout" k páníčkům do postele a trávit v ní celé dopoledne. Jsem prostě zlatíčko, ale někdy nemám dobrou náladu a to jsem klidně "schopnej" i kousnout! No pokud chcete vidět jak si žiju a mám se fajn, tak se mrkněte na fotky :-) "Jak šel Mikeš do světa" Jak jsme dělali kočičí dobro! V lednu, při našem zimním putování zemřela naše 14 letá kočička Micinka ve spánku, ve svém pelíšku, čest jejím měkkým tlapkám. Po měsíci truchlení, pláče, rvaní si vlasů, sypání popele na hlavu, drásání kůže škeblí a jiných smutečních obřadů  jsme se rozhodli si pořídit novou kočičku a to rovnou dvě. Protože jsme uvědomělí lidé, chtěli jsme spáchat dobrý skutek. Začali jsme proto shánět černé kočičí sourozence a to z útulku. Pohledem na internet laik brzy zjistí , že v Čechách jsou desítky útulků a v nich tisíce koček. Řeknete si, nebude to žádný problém. Bohužel, všechny útulky vedou podivné ženy vyššího věku, které odchytávají kočky, kde se dá a de facto je odmítají věnovat dál. Naše pokusy získat kočku sestavené chronologicky za sebou: První útulek. Perfektní sourozenecké duo Lógr a Cikorka. Měsíční korespondence s paní se pohybovala v rozmezí „Vy jste kočičí ráj, jsou Vaši“ až po „Určitě by u Vás zvlčili, utekli a oběsili se na obojcích, nic Vám nedám, kočka není od toho, aby chodila venku“. Druhý útulek. Již chytřejší o měsíční komunikaci jsme se rozhodli říkat, co chtějí opatrovatelky slyšet. To je, že adoptovaná kočka bude zavřená doma spát v posteli a budeme jí vařit kuřecí prsíčka s rýží. Získali jsme proto příslib na další dva kočičí sourozence tentokrát Tutti a Frutti. Radka osobně vyrazila již přímo do útulku. Jak to tak bývá, vše bylo nakonec jinak. Vybrala si pouze kočičku Tutti, která ale byla již jednou vrácena, protože je plachá a pokousala nového majitele. Ke kočičce ještě pubertálního, macatého kocoura, který byl v útulku, jelikož pokousal po dvou letech celou rodinu. Už teď bylo jasné, že to nemůže dopadnout dobře. Doma jsme upravili zahradní domek po naší Micce o nové pelíšky, škrabadlo, dvířka atd. pro nové nájemníky. Další den jsme přivezli oba kočičáky domů a umístili je do domku. Paní jsme museli slíbit, že je min. měsíc budeme mít jen v domě, aby náhodou neutekli. Ráno jsme se natěšení vyrazili podívat na naše nové miláčky , jak prožili první noc. Kocour vzal z domku „dráhu“ ještě v noci, kočička jen, co jsme otevřeli dveře. Takže po dvou měsících snažení, psaní a ježdění, jsme měli dvě kočky na útěku a hromadu kočičích krámů v boudě. V zápalu zoufalství a s výkřiky „tu kočku mít prostě budeme“, jsme si přes internet rezervovali další tři kočky a domluvili návštěvu zadávací výstavy hned na druhý den. Vzniklo ale riziko, že les kolem bude brzy plný našich uprchlých mňoukajících koček. Už nám bylo všechno jedno. Nakonec vše vyřešila příroda. V noci přišla zima, déšť a také naštvaný a hladový kocour, který pochopil, že u nás a v boudě mu bude lépe než v lese. Kočička se domestikovala ze stejných důvodů u našeho souseda, kde poprvé v životě poznává, co je to příroda a volnost. Shrnutí. Po třech měsících nervů, psaní, ježdění a mraky vyhozených peněz máme doma tlustého, líného, rozmazleného kocoura Mikeše, který buď žere, spí v posteli a nebo chodí po lese, ale je to náš miláček a máme ho velice rádi. R+R