Valkyrie Raiders - moto
Stránky kocoura MIKEŠE
Mikešův zápisník 6 - vánoce

Tak se rok s rokem sešel a už tu máme zase ty vánoce......a ty mám tak rád.
Dostal jsem totiž nový pelíšek, který se zavěsí na topení a já si v něm hovím celé dny a mám krásně teplý kožíšek.
Taky mě ježíšek nadělil samé dobroty a hračky, tak zase bude v roce 2018 co vyvádět. Jinak minulej rok 2017
jsem se měl báječně, párkrát jsem se pral, což je u kocourů normální a z toho jsem měl 2x pacičku v dlaze.
Na veterině už mě všichni znají a jsou tam hodný sestřičky, ale slíbil jsem, že v roce 2018 už budu hodnej Mikeš a na veterině mě už nikdo neuvidí. Taky jsem paničku před odjezdem na hory pokousal, protože mě chtěla vyhodit na mráz, což já nemám rád, ale stejně mě chytila a já pak trávil 5 dnů venku a ve své spací boudičce, páníci mě tu totiž nechali a klidně si odjeli s nějakýma prkýnkama sjíždět kopce. Já je nechápu. Tak kamarádi, mějte se rádi a já Vám zase písnu o tom, co tady vyvádím v roce 2018. Mňau




Mikešův zápisník 5 - pacička

Ahoj kamarádi,
už jsem psal, že jsem pořád hrozně hladovej kocourek. Vlezl jsem třeba na horkej sporák a hrozně rád se pletu pod nohama, když se něco dobrého chystá.
Tak se stalo to, že mě panička omylem šlápla na přední packu, chvíli to bolelo, ale potom dobrý. Další den ráno jsem měl ale pacičku hrozně oteklou, nemohl na ní šlápnout a hrozně mě bolela.
Když to páníčci viděli, usoudili, že budeme muset navštívit tu místnost smrdící desinfekcí s paní v bílém plášti. Tam mě dali nějakou injekci a probudil jsem se až doma v pelíšku s modrou "věcí" omotanou na mé bolavé noze.
Já kocour, jehož zvykem je pořádat noční výpravy, jsem musel být uvězněný doma i v noci. Nebylo to zase až tak špatný, spal jsem s páníčkama v posteli, vzorně jsem chodil na připravený kočičí záchod, kdy jsem díky své čistotnosti a zahrabávání nepořádku páníčky stále budil.
Na procházky mě vodili jako pejska na vodítku, abych jim náhodou nezdrhnul. Všichni kočičí kluci z okolí se mě smáli. Tak to bylo 4 dny, kdy páníčkovi došla trpělivost a vyslal paničku zase za tou paní v bílém plášti s tím, že se musíme vrátit domů už bez fáčů. Paní doktorka nechtěla, ale panička ji uprosila a jel jsem domů už jen s oholenou packou.
Slíbili jsme paní doktorce, že si rány nebudu lízat, což jsem okamžitě po návratu porušil. Hrozně to totiž svědilo. Ještě jsem dostával týden nějaké hnusné, hořké, bílé kuličky, které jsem nesnášel, ale věděl jsem, že když je spolknu, tak dostanu pochvalu a něco dobrého na zub.
Teď už jsem zase fit kocourek, běhám a dovádím s klukama, ale začíná být v noci venku chladno a tak bych to klidně zase u páníků v posteli bral.
Asi začnu simulovat nějakou nemoc a třeba to vyjde a vezmou mě v noci k sobě do pelíšku :-)
Mňau kocourek Mikeš



Miklešův zápisník 4 - léto

Nazdárek a mňau,
Tak už jsem se dlouho neozval, jak se mě daří, nebyl totiž vůbec čas. Páníčci si dovolili odjet někam do "tramtárie" a mě nechali celou zimu bez mazlení, pohlazení :-( Musel jsem s klukama od sousedů koukat jen za oknem na můj pelíšek :-(
Když se vrátili, tak jsem chvíli dělal, že jsem uraženej, ale opravdu jen chvíli.
No a teď už je léto v plném proudu, teplíčko, takže vyrážím na průzkumy okolí, chytám myšky, ptáčky, no všechno, co se hýbe...od toho my kočky přeci jsme.
Taky tady páníčci pořádají zahradní grilování a to miluju. Můžu totiž nasávat tu vůni všech dobrot a číhat, kdy něco ze stolu omylem upadne a já si dám do čenichu.
Kluci od sousedů mě tady pravidelně navštěvují....takže léto jak má být....užívejte si ho i vy :-)
Mňau Váš Mikeš



"Mikešův zápisník č. 3 - vánoce"

Hurá, hurá, tak konečně jsem se dočkal.
Je tady Štědrý den a doufám, že dostanu od Ježíška nějaké mlsnoty. Nejsem nijak náročný, takže konzervička lososa nebo rybička na kaviáru by mě asi stačila.
Nejdříve ale musím počkat na večer než se to překvapení začne rozbalovat. Mezitím páníčkové připravují všemožné dobroty, až mě z toho "kručí v mém panděru". Na večeři měli páníci rybí polévku, tu mě ale nedali ani ochutnat a potom kapra se salátem a to už jsem kousek ryby dostal. No a potom....konečně...dárky.
Byl jsem asi docela "hodnej", protože jsem dostal speciální lahůdkové taštičky, kočičí paštičku a ještě hračku...mňam.
No a taky chci říct, že jsem si dal předsevzetí do Nového roku, že už nebudu tolik kousat paničku...jenom trošku :-)
Koukal jsem také nejdříve úplně vyjeveně, jak si páníčkové zapálili kus domu - potom mě vysvětlili, že je to krb ! Šlo z něj krásné teploučko a já se u něj válel 2 dny až jsem skoro ohořel - paráda!!
Mikeš



"Mikešův zápisník č. 2"

Tak je tu zas, pro nás kocourky "nepříjemnej" čas. Venku mráz a zebou nás tlapičky a vůbec "nemám to rád".

Proto jsem si u páníčků našel nový pelíšek, a to přímo na radiátoru. Krásně mě hřeje do kožíšku a ještě mám super výhled z okna.
Jelikož ležím na strategickém místě v kuchyni, mám "skvělej" přehled o dění na kuchyňské lince. Pozoruju a když se páníčkové nedívají, tak hned něco dobrého ukradnu :-) Takže jsem třeba snědl játra k večeři, řízek k obědu, taky jsem si pochutnal na sladkých koláčcích k snídani a nechápu, proč na mě páníčkové křičí, když mě zrovna načapou, jak si tak skvěle pochutnávám. Prostě je zima a potřebuju přeci načerpat energii :-)
Joo, aby to nebylo jenom stěžování si. Páníčci mě pořídili "skvělej novej bejvák". Je to krásná, dřevěná, zateplená boudička a ještě mě do ní pořídili podlahové vytápění. Když mě potom v noci a to je fakt "hustá kosa" dají ven, mám teplý pelíšek a "kdo z vás kocourů to má"?
Aby to ale nevypadalo, že se stále válím a nechávám se od paničky drbat na bříšku, hraju také s páníčkem karty, sleduju rybičky, pomáhal jsem i na podzim na zahradě hrabat listí, byla to "fuška", tak uvidím příště, asi to budu sledovat jen z okna a teplého radiátoru.
Už se ale těším jako všechny zvířátka na vánoce a hlavně na dobroty, které dostanu pod stromeček. O tom ale zase příště. Mňau kocour Mikeš.


5


"Mikeš - uličník, mňoukálek, hladovec, pomocník, spáč a miláček"

Tak už je to 6 měsíců od doby, co si mě páníčci dovezli z kočičího útulku. Náramně rychle jsem se zabydlel a začal poznávat okolí a nové kočičí kamarády ze sousedství.
Hrozně se mě tu líbí, můžu volně běhat, chodit do lesa, hrát si na schovku s kočičí partou. Kluci jsou v pohodě, akorát večer si musíme na zahradě vysvětlovat, kdo je tady "pánem", takže někdy dojde i na "tlapkování", ze kterého jsem měl natrhlé ucho.
V noci, když nelovím, tak mám super pelíšek i se škrabadlem v zahradní boudě, ale zjišťuju, že se dá klidně spát i u souseda na půdě :-) Paničce i páníčkovi rád pomáhám, na zahradě radím, kam nasadit kytky a zároveň stačím řešit s páníčkem e-mail.
Protože mám stále na něco chuť, tak řádně dohlížím při vaření a rád stoluju a pozoruju páníčky u voňavého jídla. To vždycky dostanu ukrutnej hlad, takže začnu mňoukat a nepřestanu dokud něco dobrého nedostanu. Je to fígl, který vždycky zabere.
No a potom už je většinou čas na válení se a odpočinek. Mám sice svůj pelíšek v obýváku, ale stejně se válím, kde mě napadne a hlavně v posteli, to miluju. Úplně nejlepší je po ránu snídaně a pak "hupsnout" k páníčkům do postele a trávit v ní celé dopoledne.
Jsem prostě zlatíčko, ale někdy nemám dobrou náladu a to jsem klidně "schopnej" i kousnout!
No pokud chcete vidět jak si žiju a mám se fajn, tak se mrkněte na fotky :-)



"Jak šel Mikeš do světa"

Jak jsme dělali kočičí dobro!
V lednu, při našem zimním putování zemřela naše 14 letá kočička Micinka ve spánku, ve svém pelíšku, čest jejím měkkým tlapkám.
Po měsíci truchlení, pláče, rvaní si vlasů, sypání popele na hlavu, drásání kůže škeblí a jiných smutečních obřadů  jsme se rozhodli si pořídit novou kočičku a to rovnou dvě.
Protože jsme uvědomělí lidé, chtěli jsme spáchat dobrý skutek. Začali jsme proto shánět černé kočičí sourozence a to z útulku. Pohledem na internet laik brzy zjistí , že v Čechách jsou desítky útulků a v nich tisíce koček.
Řeknete si, nebude to žádný problém. Bohužel, všechny útulky vedou podivné ženy vyššího věku, které odchytávají kočky, kde se dá a de facto je odmítají věnovat dál. Naše pokusy získat kočku sestavené chronologicky za sebou:
První útulek. Perfektní sourozenecké duo Lógr a Cikorka. Měsíční korespondence s paní se pohybovala v rozmezí „Vy jste kočičí ráj, jsou Vaši“ až po „Určitě by u Vás zvlčili, utekli a oběsili se na obojcích, nic Vám nedám, kočka není od toho, aby chodila venku“.
Druhý útulek. Již chytřejší o měsíční komunikaci jsme se rozhodli říkat, co chtějí opatrovatelky slyšet. To je, že adoptovaná kočka bude zavřená doma spát v posteli a budeme jí vařit kuřecí prsíčka s rýží. Získali jsme proto příslib na další dva kočičí sourozence tentokrát Tutti a Frutti.
Radka osobně vyrazila již přímo do útulku. Jak to tak bývá, vše bylo nakonec jinak. Vybrala si pouze kočičku Tutti, která ale byla již jednou vrácena, protože je plachá a pokousala nového majitele. Ke kočičce ještě pubertálního, macatého kocoura, který byl v útulku, jelikož pokousal po dvou letech celou rodinu.
Už teď bylo jasné, že to nemůže dopadnout dobře.
Doma jsme upravili zahradní domek po naší Micce o nové pelíšky, škrabadlo, dvířka atd. pro nové nájemníky. Další den jsme přivezli oba kočičáky domů a umístili je do domku.
Paní jsme museli slíbit, že je min. měsíc budeme mít jen v domě, aby náhodou neutekli.
Ráno jsme se natěšení vyrazili podívat na naše nové miláčky , jak prožili první noc. Kocour vzal z domku „dráhu“ ještě v noci, kočička jen, co jsme otevřeli dveře. Takže po dvou měsících snažení, psaní a ježdění, jsme měli dvě kočky na útěku a hromadu kočičích krámů v boudě.
V zápalu zoufalství a s výkřiky „tu kočku mít prostě budeme“, jsme si přes internet rezervovali další tři kočky a domluvili návštěvu zadávací výstavy hned na druhý den.
Vzniklo ale riziko, že les kolem bude brzy plný našich uprchlých mňoukajících koček. Už nám bylo všechno jedno.
Nakonec vše vyřešila příroda. V noci přišla zima, déšť a také naštvaný a hladový kocour, který pochopil, že u nás a v boudě mu bude lépe než v lese.
Kočička se domestikovala ze stejných důvodů u našeho souseda, kde poprvé v životě poznává, co je to příroda a volnost.
Shrnutí. Po třech měsících nervů, psaní, ježdění a mraky vyhozených peněz máme doma tlustého, líného, rozmazleného kocoura Mikeše, který buď žere, spí v posteli a nebo chodí po lese, ale je to náš miláček a máme ho velice rádi.
R+R